Náš první dvoudenní výlet. Přestože jsme v sekundě absolbovali lyžák, paní profesorce Lekešové se pro nás povedlo uhádat další uvolnění ze školy. Při výletě jsme dali hlavně na její zkušenosti, ona již v kempu Apollo byla a má na něj prý dobré vzpomínky. Takže jsme hlasovali, zaplatili a jeli. Jako druhý dozor s námi poprvé vyrazila profesorka Rohánková.

Nejdřív jsme na Olomouckém nádraží nastoupili do vlaku. Jako vždy tam pro nás nebylo místo, tak jsme stáli v uličce a blokovali průchod ostatním cestujícím. Do kupé jsme se dostali až za delší dobu, a to jsme dokázali jak jsme kompaktní. Tam, kde mají sedět čtyři, nás sedělo nejméně pět. Ale nikdo se nestěžoval, byla sranda, takže jedeme dál...protože do kempu se jen tak vlakem nedostanete, čekal nás na nádraží objednaný autobus. Tam jsme se zabavili celou cestu. Zastavil nám před kempem. 

 Njedřív jsme byli donuceni nechat si věci v brlohu té paní správcové, které se koukala na španělské telenovely (opravdu věrně - načapali jsme ji při tom i o půlnoci), protože naše chatky ještě nebyly vyklizené a uklizené. Bylo nám tedy dovoleno se převléci na veřejných WC, a větší zavazadlo si tedy uschovat do té budky. Ještě nás sprdla, že to tam skládáme špatně, ale my se tomu jako správní puberťáci zasmáli. Na pokyn profesorek jsme se seřadili před kempem a vyrazili k první ceduli. A tam započala naše cesta do Valtic. 

První zastávka byla u Appolonského chrámu s vyhlídkou na jezero (všechno toto čerpám z prezentace, zas tak si to nepamatuju :D). Ušli jsme na té trase zhruba 15 kilometrů. To není až tak vražedné, tak to fyzicky zvládli všichni Přesto jsme dělali přestávky, pomáhali profesorkám hledat cestu a poslouchali výklad o některých památkách. U Tří grácií jsme si udělali třídní fotku, u oblouku Rendezvous se posilnili přibalenou svačinkou z domova a...šli dál....

Do Valtic jsme dorazili něco málo po poledni. Ve městě nám dali, asi někde na náměstí, paní profesorky rozchod na jídlo a prohlídku okolí. Vetšina skupinek ihned vyrazila hledat nějakou hospodu nebo kavárnu. My, naše ´parta´, jsme se usadili v restauraci s výhledem na tu krásnou travnatou plochu. Objednali si pizzu, frappé a jiné pochutiny. Když jsme dojedli, ještě pořád zbýval dostatek času. Nechtělo se nám ale riskovat, že se, ač to bylo miniměstečko, někde ztratíme. Polehali jsme si na trávu a pomalu se začaly trousit ostatní skupinky. 

Čas čekání na profesorky, které si asi obíhaly krásy a památky města, jsme si krátili focením nebo vodní bitvou. Už ani nevím, koho to napadlo, ale začali jsme si do dlaní nabírat vodu z nedaleké kašny a stříkat ji po sobě. Jen někteří, samozřejmě, zbytek se válel na té krásné zelené trávě, nebo, v mém případě, tu komedii fotil. V domluvený čas dorazily i učitelky a svižným krokem jsme se vydali na autobus, protože jsme ho rpý jaksi nestíhali. Přece nepůjdeme zpátky ke kempu pěšky! :D

Tak jsme dorazili na zastávku přímo před vchod do Apolla. Ta protivná paní v té budce pro nás konečně měla klíče k chatkám po čtyřech a po třech. Paní profesorky dostali po dvou. Když jsme přišli na místo našeho přespání, zaujal nás plážový volejbal, naprosto však překvapilo ubytování. Vypadalo to jako ty bedny pro lidi na stavbách Pár desek, stlučených do sebe. No ale na jednu noc ideální. Uvnitř byla rozvrzaná skříň, pět postelí s povlečením (aspoň v našem bydlu) a vratký stoleček, aby se neřeklo. Vybalili jsme si pár věcí, obhlédli sociální zařízení a obsadili hřiště na plážový volejbal. 

Prozíravě jsme sebou měli dva balony a zorganizovali si rozestavění na hřišti. Hra všem šla dost dobře, sice nám balon často lítal do křoví kvůli tomu, že někteří jedinci si do míče praštili až moc zuřivě, ale někdo odvážný tam vždy doběhl a hru zachránil. Volejbal je naším třídním výletním sportem, řekla bych. Na tomhle výletu to bylo neoficiálně stanoveno. Když bylo na hřišti až moc lidí, kousek vzadu se utvořil kroužek a pinkali si tam. A ty, co volejbal omrzel, zachránil fotbalový míč a zašel si na louku zakopat. Světe div se, nespadl nám do řeky.

Když bylo kolem šesté, posedali jsme si na všude - možně sehnané židle jsme si posedali a koukli se na premiéru představení Cimrmana. Naše třída se opravdu v herecké sekci angažuje. Jonáš, Hanka, Tom i Pavel nás pobavili, a taky nás během představení pokousalo pár komárů...po zkončení bychom si ještě rádi zahráli volejbal ale už bylo pozdě.

K večeru, když už se začalo stmívat a nebylo vidět na balon, někoho napadlon uspořádat stezku odvahy campem. Za šera jsme to prošli (já teda z toho nápadu nebyla nijak nadšená) a vymysleli, že se na různých místech m´bude strašit...no, podle mě se to moc nepovedlo, mohli jsme to promyslet líp. Byl to malý okruh, sraz byl u ohniště. Není divu, že jedna skupinka se to rozhodla tak trošku sabotovat, a tak šli opačnou stranou...po tom, co profesorky skoro prodělaly pár infarktů. Jako zadostiučinění také následně zahučeli do potůčku...nevím, jak dopadly, protože nebylo ve tmě vidět, ale u ohníčku, kolem kterého jsme si posedali, učitě všechno vysušil.

V noci jsme si udělali, teda aspoň naše parta po vysprchování v horrorových sprchách, malou okružní cestu kempem. Byla sice zima a my měli jen pyžamo, ale kecalo se dobře a Arthurovy zásoby RedBullu nás udržely vzhůru zhruba až do tří hodin do rána. Pak jsme šli všichni spát k nám, kupodivu jsme se tam nějak poskládali. 

Ráno nás čekal definitivní odjezd z kempu. Zabalili jsme si, chvilku si před odjezdem zapinkali a pak se s zavazadly vydali na autobus. Nepamatuju si, kde jsme si nechávali batohy s oblečením...na Lednickém okruhu jsme se s tím ale rozhodně neplazili. Absolbovali jsme klasický okruh kolem jezera k Minaretu, plavbu lodí a pak, pro zájemce, prohlídku zámku. V poledne byl opět rozchod na oběd. 

Tam jsme měli menší průser, jelikož pan čišník asi viděl dvojitě a přinesl nám o jedno jídlo víc. Nakonec jsme to s ním ale zkušeně uhádali a s plnými bříšky si vydali na zastávku autobusu. Všichni jsme se svezli na vlakové nádraží a hurá domů...

Tohle byl náš první velký výlet. Mylsím, že na výletech nám kolektiv vždycky šlape nejlíp a v míru. Bavili jsme se, neztratili se a i přes naše průsery v primě dokázali, že jsme zodpovědná třída...

Videa z tohoto výletu: 

Poslední a nejdelší sem z neznámých důvodů nejde vložit, tak ho najdete TADY