Výlet do Prahy
(no picture - jestli někdo máte, pošlete mi prosím)
Tento výlet nám zorganizovala třídní profesorka Lekešová se zastupujícím třídním profesorem Homolákem. Sraz na nádraží byl celkem brzo, myslím kolem sedmé nebo šesté hodiny, prý abychom to všechno stihli. Kladl se nám na srdce časný příchod, ale i přes to jsme čekali na opozdilce do poslední minuty. A jelikož jsme šli do divadla, měli jsme být i hezky oblečení, ale ne až tak moc. Na podpadcích by se asi těžko klopýtalo po Pražské historické dlažbě. Cesta vlakem byla poněkud dlouhá, dvě hodiny. V našem kupé byl ale srandy kopec, jak to bylo v ostatních, nevím. Pokoušela jsem se výlet dokumentovat foťákem, ale schovávali s epřede mnou za záclony, tak jsem to vzdala. Mám jen pár rozmazaných a jedno šílené video. Bohužel, nebyl dostatek materiálů na vytvoření prezentace, to jest druhá akce, kterou jsme fotograficky prošvilhli (první byla lyžák. Lidi, my z něj nemáme ANI skupinovku! Styďte se :D)
Úspěšně jsme dorazili na Pražské hlavní nádraží. Nejtěžší úkol pro učitele bylo nás ohlídat, protože se všichni rozběhli na toalety, do obchodů nebo hledat lavičku na sezení. Pozjišťovali jsme si spoje a vydali se na cestu tramvajemi k divadlu Na Zábradlí. Dost jsme se taky prošli pěšky podél Vltavy. Dost lidí cvakalo památky jako Národní divadlo nebo Pražský hrad. Byla to spíš kulturí procházka a maraton dohromady. V divadle jsme měli být načas, abychom stihli jak naplánovanou prohlídku, tak představení. Cestou tam jsme se sice v pár uličkách ztratili, ale i mistr tesař se jednou utne. Šťastně jsme dorazili na místo...
Přivítala nás jakási paní (nebo pán? Proboha já si to nepamatuju =.=) a dovolila nám složit si ´zavazadla´ ve vstupní hale. Před představením tam ještě nikdo nebyl, jen herci. Pak nás provedla úzkými uličkami divadla. Viděli jsme kostymérnu, maskérnu, druhou zkušební místnost. Všechno to tu vypadalo ve velice instantní verzi. Tento dům kultury byl opravdu maličký. Podívali jsme se i na osvětlení, načež se kluci pokoušeli uvolnit pár zaprášených světel. Vzhledem k tomu, že se nás na vratkou kovovou lávku narvalo asi deset, měla jsem opravdu strach že mě někdo sejme dolů. Ale kupodivu, třicet lidí se tam natěsnalo v pohodě a odcházeli jsme vcelku. To divadlo mělo prý hodně nízký strop, nižší než povolují předpisy. Taky jsme byli obohaceni povídáním o požárech. Ještě že my jsme žádný nezažili, přestože hercům na jevišti muselo být vážně vedro...
Když se budova začala plnit dalšími diváky, přenesli jsme si své věci do veřejné šatny. Paní očividně nebyla z toho návalu nadšená, ale když jsme se zbavili batůžků, započala bitka o lístky. Zijstili jsme totiž, že je nemáme všechny vedle sebe. Maximálně po trojicích. To nás velice zarmoutilo. Spíš naštvalo. Ale co, nedá se nic dělat. Já seděla vedle Agnes v přízemí, nějak v předposlední řadě. A viděla jsem, to se vám přiznám, i přes svou výšku skoro velké prd. Před námi seděly jakési dvě maturantky. Jedna širší než delší, a druhá se během představení chechtala. Hlasitě, znělo to, jako když někdo škrtí vránu. Určitě to slyšelo celé divadlo. Sledovali jsme představení Tartuffe od pana Moliéra. Byla to celkem zábavné a zajímavé. I když jsem z toho moc neviděla. Zahrálo si tu i pár známých tváří. Rozhodně pěkný divadelní zážitek. A to hlavně díky profesorce Lekešové :)
Po zkončení představení jsme se poprali o batůžky a s deštníky nad hlavou (protože v Praze stověžaté začalo pršet - perfektní počasí na výlet) vyrazili na miniprohlídku Prahy. Nejdříve jsme šli k jakési soše. Odtud pochází velice vtipná hláška, kterou pronesl Prochy. "Třetí Á osm zastavuje dopravu v Praze!". Jelikož nebyl přes silnici žádný přechod, profesor Homolák se rozhodl překročit překážku po svém. Hrdinně se vrhl mezi jedoucí automobili, které slušně zastavily. Vytvořila se (typuji) zhruba tři kilometry dlouhá kolona, než třicet lidí přešlo z jedné strany na druhou. Pravděpodobný dopravní kolaps nebyl naše vina, mají postavit víc přechodů pro chodce. A pro třídy na exkurzích.
Pak jsme přešli Karlův most, tam a zpátky. Pořád pršelo, ne nijak hustě, ale velice nepříjemně. V dešti jsme se doplazili i k orloji, kde nám byl na Staroměstském náměstí povolen rozchod. Jelikož to byl necelý měsíc před Vánocemi, o stánky se suvenýry tu nebyla nouze. Stanovil se čas srazu a pak si každý šel po svém. Na jídlo, ke stánkům zakoupit suvenýry, ale většina lidí zamířila do Starbucks. Jo, a ještě naši staří známí chtěli jít až na Václavák. Tůra k McDonaldu. Já šla s Anet, Agnes a Natkou K. plnit seznam vánočních dárků, který dostala Anet. Kroužili jsme po náměstí, čas od času potkali jiné skupinky. Nejdál jsme byli asi u muzea voskových figurín. Takového menšího. Uteklo to ale jako voda, a už jsme se vraceli zpátky k orloji.
Nikdo se v Praze neztratil, i když u některých touha zůstat s McDonaldem byla silná. Spořádaně jsme vyrazili zpět na nádraží, zase tramvají. Měli jsme dostatečný časový náskok, takže když jsme doklopýtali na Hlavní nádraží, zbylo nám ještě hafo volna. Paní profesorka zakoupila lístky, načež v ten den platila akce, že kdo jede Praha - Olomouc (nebo něco takového) dostane plechovku Pepsi. A tak se začalo kšeftovat s tímto nápojem a šli jsme si ještě prohlédnout obchody. Nádraží v Praze je něco jako nákupní centrum. My se byli podívat do dvoupatrové knihy, ostatní vyrazili do sámošky nebo jen tak postávali na místě. Pak jsme se v čas odjezdu opět narvali do vlaku a jeli domů.
Na zpáteční cestě už se nic moc zajímavých věcí neudálo. Tato exkurze byla příjemným zpestřením a užitečným uvolněním ze školy. Stejně si ale myslím, že lepší jsou dvou a více denní výlety. Kulturní zaměření našich profesorů nám ale tehdy poskytlo výborný den k utužování kolektivu a dobrou záminku k utrhnutí se ze školy. Děkujeme! :)
Tak, hotovo. Dlohý popis jednoho dne, snad jsem na nic nezapoměla. Za nějaký ten obrázek bych byla opravdu ráda :) Přidávám ještě jediné video, aneb jak rádi se fotíme...sorry že tam nejste všichni.