Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cykloexkurze Hrubá voda

9. 9. 2012

hruba-voda.jpg

Naše první cykloexkurze. Nejdřív se zrodila myšlenka, že si vyjedeme někam na kolech. Začly se ozývat nespokojené hlásky méně sportovně založených nebo línějších spolužáků, ale vyhrál hlas davu. Podnícení na sportovní akci bylo hlavně od pana profesora Hájka, který má s těmito typy výletů velké zkušenosti. Paní profesorka Lekešová souhlasila, pan ředitel taky, takže zbývalo jen najít třetího učitele jako dozor a taky si zvolit místo ´výjezdu´. Hlasovalo se mezi třemi možnostmi (myslím), ale pamatuju si jen dvě. Litovelské pomoraví nebo Hrubá voda. Jo, pak ještě Lovecká chata! Takže vím tři, cha! :D Vyhrála, samozřejmě jak vidíte na obrázku, druhá možnost. Protože ty zbylé dvě jsou až příliš...běžné. Byla zvolena trasa pana profesora Hájka. Do Svaté trojice - profesorského dozoru - se ještě naverbovala profesorka Rohánková a mohly se začít domlouvat podrobnosti! 

Datum nám vyšlo skvěle. Bylo to velice slunečné a horké pondělí. Den nebo dva po návratu většiny děcek z druhého výletu do Anglie. To zapříčinilo pár komplikací, ale o tom až později. Začaly se sbírat peníze a hledat vlakový spoj. Spoje měl zijstit pan profesor Hájek, pěkně nás s tím napínal. Připomínali jsme mu to snad každou hodinu. Konečně se vlak sehnal a paní profesorka Lekešová začala jednat s Českými dráhami. Nejdřív nám vycházeli vstříc, prý pro tak velké skupiny dokonce přistavují speciální vagon. Potěšená vstřícností společnosti ČD se profesorka třídní vydala zaplatit lístky na nádraží pečlivě vysbíranými penězmi, tam ji ale čekalo nemilé překvapení. Prý, za přístavný vagón se musí připlatit. Paní profesorka Lekešová ale neotálela, použila své diplomatické zkušeosti a argument, že většina třídy je v Anglii a tudíš od ncih nesežene požadovanou částku, a zabralo to. Speciální vagon byl pro nás přistaven zcela zdarma. Ale nastala malá šarvátka ohledně lístků, nejdřív se k pokladně vydal pan profesor Hájek (konečně - měl na to snad týden) a nikomu o tom samozřejmě neřekl. Tak paní profesorka den před odjezdem vyrazila na nádraží, kde se ke své hrůze dozvěděla, že nám vagon již někdo čmajzl. Naštestí ale byl tím Panem záhadným profesor Hájek. Někdy se domluva prostě...nepovede :D (za poslední informace děkuji a byla vytáhnuta z paměti Pandose :) )

Jako jeden z mála výletů měl tento optimální čas srazu. V devět hodin, jeslti mě paměť neklame. Na nádraží jsme se ale dozvěděli, že někteří výletníci svou účast zrušili. Většina těch, co se vraceli z Anglie. Počet přesáhl pět lidí, což je hranice, pod kterou se nemůže exkurze uskutečnit. Naštestí tento problém nastal až v den odjezdu, takže to už nikdo nezijstil. Odjížděli jsme v menším počtu, s několika spoluvýletníky. Paní profesorka Lekešová vzala svoji rodinu, profesor Hájek svého syna s kamarádem. A tak se celá naše výprava vydala ukořistit speciálně přistavený vagón. Narvat dovnitř ty kola, to byl celkem oříšek. Nakonec je tam museli vytakovat kluci. Já se asi třikrát praštila zadním kolem do břicha, některé váha jejich kola porazila úplně. Ale to nevadí, úspěšně jsme se nacpali dovnitř. 

Kola naskládána na sobě, posedali jsme si na volná místa. Načež přišel průvodčí a řekl nám, že v tomto vozidle se nesedí, že musíme do vedlejšího. A tak se zase třicet lidí vydalo otravovat život ostatním do druhého vagónu. Posedali jsme si na sedadla a krátili si čas povídáním a posilňováním se na cestu. Zábavné bylo taky sledovat Anet, Agnes a Arthura, jak zápasili s oknem. Jízda nebyla dlouhá, a tak jsme brzo zase vyndávali svoje bicykly ven. To byla taky sranda, někteří naši staří známí se nejdříve snažili probojovat ke svému majetku, i když byl opřený úplně u stěny. Nakonec byl teda pokyn, že všichni budou vyndávat všechny kola a rozdělíme si je až venku. Takto jsme organizovaně opustili vlak. Ten kvůli nám nabral nejspíše zpoždění, a taky tam někdo zapomněl šátek, kšiltovku nebo něvo takového, takže profesoři ještě obvolávali ČD, ale cesta po kolejích nás v ten den už nečekala.

Suveréně jsme se prvně vydali na opačnou stranu, ale po pár metrech jsme se otočili. Měli jsme prý jet jakousi rovinkou, kamenným lomem a cestou s mírnými kopečky (lol). Tak první mírný kopeček nás čekal hned na začátku. Většina to vyjela bez problémů, až na mě. Měla jsem totiž mamčino kolo, které nemělo zrovna v pořádku přehazovačku. To moje (oprýskané po nevlastním bráchovi) se totiž i po důkladné opravě rozhodlo, že na něm prostě nepojedu, a v den odjezdu si vyfouklo pneumatiku. No, nebudu se tu vykecávat, kolo jsme nahoru vytlačila ručně...s pár nadávkami n.n.

Nahoře byla menší pauza, kvůli opozdilcům a taky aby jsme se pokochali krajinou, jelikož to byla biologická exkurze. A taky proto, aby profesor Hájek našel cestu tím nádherným kamenným lomem. Ten jsme ale bohužel netrefili, a tak nás čekala polní cesta z kopečka. Půda byla poněkud suchá, takže se mi smykem podařilo ohodit Toma hlínou. No, když se třicet děcek řítí z kopce dolů, takovým věcem se nevyhnete.  Po cestě jsme potkali slepýše (teda myslím :D) a podobnou havěť, takže se to opravdu dalo nazvat biologická exkurze, protože profesor Hájek nám o tom s chutí popovídal. Dozvěděli jsme se spoustu nových věcí! :D

Cestou k brodům jsme se zastavili u jakéhosi stavení, zdejší majitel nás pozval na prohlídku. Ti, co nešli (jako třeba já) jsme postávali venku a svačili. Pak jsme přejeli přes kamenitou cestu, a Agi nám zpestříla výlet tím, že píchla kolo. Našež se výprava zastavila před řekou a scháněla se náhradní duše. Pan profesor Hájek sice říkal, že umí vyměnit duši během pěti nebo kolikati minut, ale nevhodná pumpička se stala téměř nezdolatelnou překážkou. Nakonec se to naštěstí vyřešilo a jelo se dál...

Zastavili jsme před malou mělkou říčkou. Prý bylo na výběr - buď půjdeme přes brody nebo to přes kopec objedeme. Já bych si to raději objela než se cákat ve vodě, nakonec jsme aly byli přehlasování a všichni jsme zamířili k brodům. Měli být tři, voda byla trošku studená, ale zatraceně to klouzalo. Kupodivu nikdo nezahučel do vody. Po zdolání přírodou nastražených překážek jsme dorazili na asfaltovou silnici. A tam se začali pořádat závody v rychlosti. 

Asi kolem oběda jsme se zastavili a usoudili, že už je čas se někde najíst. Během zběsilé jízdy po silnici jsme se rozhlíželi po nějaké hospůdce. Nacpali jsme se do typické české restaurant. Paní profesorka Lekešová se vydala vyjednávat nějaké to jídlo. Mylsím, že předem objednané jsme tam nic neměli, ale kupodivu se podařilo sehnat jídlo pro všechny, co chtěli. Hospůdkový standard, smažený sýr a hranolky. Bylo ještě druhé menu, ale to...zas nevím. Všechno jsme poctivě sežrali a začali platit. Ta paní musela být opravdu šťastná, když tam na ni každý vytasil stovku. Ale co, dobrý kšeft. 

Pak cesta pokračovala dál, přejížděli jsme jak silnice tak cyklostezky a pohybovali se v naprosto neorganizovaném chumlu. Opravdu podezřelé, že nikdo z kola nespadl. Zastavili jsme se ještě na zmrzlinu, kteoru si pár lidí dalo. Ostatní jen vyprazdňovali svoje flašky pití. Taková groteska, co si pamatuju, že Anet ta zmrzka odmítla zůstat v kornoutu, a tak jsme nakonec sháněli papírové ubrousky. Krize úspěšně zvládnuta, jedeme dál. 

A už nás čekala jen cesta po asfaltce na nádraží, kde byl rozchod. Počasí nám opravdu přálo, bylo slunečno, ale ne až takové vedro. Sice Terka a Anet chytly úpal, ale i to se stává. Až na ´menší´ Ondrovu nehodu s nepříjemným pádem všichni dojeli vcelku, dokonce jsme se i do Olomouce trefili! :D Byl to vážně příjemný výlet...teď nám zbývá už jen čekat na týdenní cyklisťák :D

Uf, další soupis výletu hotov, snad je to co nejpodrobnější. Snažila jsem se. Z tohoto výletu je i prezentačka, kdo chce, zeptejte se kluků ;) Doufám, že jsem nezapomněla na nic...:D

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Honza P., 9. 9. 2012 21:26)

Hmm trochu fail, že si nepamatuješ že Ondra hodil držku jak kráva a rozdrápal si celou ruku a nohu...

Re: ...

(Bára M., 9. 9. 2012 21:29)

Ne Honzo, to si fakt nepamatuju, ale slyšela jsem cosi, že to bylo až když jste si byli zajezdit kamsi po výletě, ne během exkurze. A já tam s váma nebyla, takže to taky nemůžu vědět ;) Vím jen, že Ondra skoro hodil hubu když se pokoušel najet na patník, ale skoro.

Re: Re: ...

(Honza P., 9. 9. 2012 21:33)

Ne stalo se to když jsme vyjížděli z hluboček...dělal machýrka jak umí skákat na patník ale leda tak hovno...mrdl sebou o zem a měl ruku a nahou pokrytou celou strupama druhej den

Re: Re: Re: ...

(Bára M. , 9. 9. 2012 21:40)

Dobře, doplním ;)